V mládí jsem hodně cestovala a to mě neopustilo ani ted. Na cestách u mě většinou dochází k situacím, které jsou často nějakým způsobem vyhrocené a jejich překonání mě posouvá zase o krůček dál.

Během mého dosud nejdelšího ročního putování po Jihovýchodní Asii s padákem v roce 2011 ke mně začínali poprvé proudit prvotní střípky nového vědomí. Dostala se ke mně knížka „Jak si správně přát“. Považuji ji za první písmenko abecedy, které jsem se musela naučit ovládnout, abych mohla začít tvořit slova a věty s dalšími písmenky, které začaly přicházet posléze.

Pomatuji si na jednu příhodu, když jsem chtěla „přání si“ vyzkoušet. Bylo to v hostelu v Malajské Kota Kinabalu na Borneu. Potřebovala jsem se dostat na letiště a nechtělo se mi dávat tolik peněz za taxík. 

Jen jsem si pomyslela „Mám odvoz na letiště zadarmo“ vzala do ruky tužku a začala si to psát do svého notýsku. Nedopsala jsem ani poslední slovo a promluvil na mě můj malajský spolubydlící, jak zítra jedu na to letiště, že by mě tam mohl jeho kamarád odvézt. Spadla mi čelist. Na to, že jsem od toho neměla absolutně žádné očekávání, byla tato bleskurychlá manifestace splněného přání pro mě jasným důkazem, že to funguje a že bych se to měla naučit využívat ve svém životě dál.

Prohloubením techniky „Přání si“ byl pro mě v roce 2015 kurz Techniky kvantového doteku matrixu, který mě naučil přání zaktivovat snadněji a pocítit kvantovou vlnu. Což mi později mnohokrát pomohlo.

Vzpomínám si na situaci, kdy při cestě za prací do Norska, jsme se s přítelem na německé benzínce trochu nepohodli a přítel v plné rozhozenosti zapomněl svou tašku se všemi doklady i mobilem na benzínce. 

Zjistili jsme to po 100 km. Rozhodli jsme se vrátit zpátky, zatímco já kvantovala a prosila andělíčky o pomoc. Ještě, že na německé dálnici není omezená rychlost. 100km jsme ujeli za půl hodiny. Těsně před benzínkou jsme oba měli nevysvětlitelně klidný pocit, že je vše v pořádku. 

Dojeli jsme na místo. Na našem místě se potulovala banda občanů tmavší pleti. Přítel se z ničeho nic rozešel směrem k autu, ve kterém seděla žena s otevřenými dveřmi a podávala mu jeho peněženku s taškou a ostatními věcmi. 

Paní tam seděla s naší taškou přesně tu půl hodinku, co jsme byli na cestě. Chtěla zavolat na nějaké číslo na telefonu, ale byl vybitý. Když uviděla přítele, bylo ji jasné, že je to jeho. Nebýt té paní, taška by skončila zcela jistě v jiných rukách. Paní tak od nás dostala 20 euro a my to šli rozdýchat, co se to vlastně stalo.

Další moment, kdy nás zachránila zcela jednoznačně kvantovka byl v Maroku, při našem zimním putování obytnou dodávkou. Opět došlo k bodu zlomu v okamžiku menšího nedorozumění. 

Byli jsme na prašné poušti uprostřed mineralogických dolů, kde nebylo živáčka. Jen dvakrát za den projel obří nákladák.  My se nemohli shodnout, jestli pojedeme do prava nebo do leva, načež jsme s jedním kolem skončili ve srázu. Jedno kolo bylo ve vzduchu trčejíc z dvoumetrového srázu, zatímco karoserie auta se prohnula natolik, že nešli otevřít dveře. Co ted? 

Zatímco přítel vydýchával situaci, já se šla rozhlédnout po okolí, zatímco jsem náležitě kvantovala, vysílala přání a prosila andělíčky o pomoc. Má nesmrtelná kombinace v okamžiku průšvihu. 

Z ničeho nic se vynořila skupinka 5 kluků, kteří byli oblečení spíš jak na rande než do dolů. Nevím kdo byl víc zaskočen, jestli já nebo oni. Začala jsem do nich hustit všemi možnými jazyky, že máme problém a potřebujeme pomoc. Kluci se jen usmívali a nevěděli, jak reagovat. Přecijen jako sama cizinka uprostřed mineralogických dolů jsem asi působila poněkud nepatřičně. Nakonec jsem vzdala vysvětlování, protože to nikam nevedlo a vracela se k autu. Kluci šli za mnou a když uviděli naše auto a i to že nejsem sama, začali jednat. 

Zajímavé bylo, že skoro vůbec nemluvili a to ani mezi sebou. Chvíli se zamysleli, pak jeden odběhl kamsi na kopec, kde měl schovaný krumpáč a vyprošťování mohlo začít. Plán byl postavit přemostění z kamenů. Díky tomu, že kluků bylo 5, se nám tak auto podařilo dostat z příkopu za necelé dvě hodiny a to na první pokus (na druhý to nepřipadalo v úvahu – bud a nebo). Zabralo to. Věřím, že v této situaci byla přítomna vyšší síla, jinak si to nedovedu vysvětlit.

Používáním těchto stránek souhlasíte s používáním cookies. více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close